1test

Je podvečer 30. prosince, předvečer startu "Dakaru" a my už uháníme po dálnici směrem na jih. Tuto variantu našeho předčasného startu jsme volili z jednoduchého důvodu. Očekávali jsme, že start závodu bude chtít shlédnout mnoho diváků a tudíž bude problematické opustit Lisabon. Navíc v klidu najdeme trať měřeného testu a nějaké zajímavé místo. Ostatně stejnou variantu volil se svou výpravou Olin a asi o dvě hodiny později uhání po dálnici za námi. Nyní předcházím tomu, co se událo v Lisabonu při našem odjezdu. Věděli jsme, že město musíme opustit po kratším z obou mostů klenoucím se v dálce nad námi. Opustili jsme naše pohostinné molo a podle intuice jsme vyrazili k mostu. Ten začínal někde na kopci nad námi. Odvážně jsme opustili naši čtyřproudou dálnici vysoko se klenoucím nadjezdem a to snad bylo poslední správné rozhodnutí jež jsme učinili. Pak jsme se ztratili v úzkých uličkách města, kličkovali jsme, avšak stále jsme intuitivně stoupali do kopce. Nakonec jsme skončili na nějakém předměstí, oprýskané baráky a rozbitá cesta. Před námi nějaký park a zákaz vjezdu. Za námi houkající sanitka. Uhnuli jsme a vydali se za ní, snad nás někam dovede. Vykroužili jsme táhlou pravou do kopce a najednou jsme se ocitli na najížděcím pruhu na most. Nechápali jsme, jak jsme toho dosáhli, zkrátka správný soutěžák se neztratí. Za potíže při bloudění se nám Lisabon odměnil pohledem z mostu na nádherně osvětlené město.

Po dálnici uháníme dobrých dvě sta kilometrů, než začínáme hledat sjezd, kterým se dostaneme na námi předem vybrané místo na trati testu. Sjezdem opouštíme dálnici, platíme mýtné a na nejbližší křižovatce hledáme přibližný směr kterým dál. Směr máme správný a po několika kilometrech přijíždíme na křižovatku. Tady se cítíme definitivně ztraceni. Je černočerná tma a zhruba deset večer. S poznáním, že ráno moudřejší večera odbočujeme doleva na polní cestu s úmyslem přenocovat. Při hledání rovného místa najednou vidíme ve světlech reflektorů šipku s nápisem "Dakar 06". S hrdým vědomím, že soutěžák se neztratí parkujeme na rovném místě ukryti obrovskou olivou. Odhadujeme podle velikosti stáří nejméně na 500 let. Až ráno, za světla zjišťujeme, že se nejedná o olivu, ale o korkový dub s dokonale oloupanou kůrou kmene. Dáváme zprávu Oldovi o našem pobytu a za nějakou chvíli už světlem upřesňujeme, kde parkujeme. Radost se shledání oslavujeme několika "long drinky". Tak honosně označujeme směsku slivovice s džusem. A že long drinků bylo několik, nechutně nás probouzí za ranního šera policista, nekompromisně se dožadující komunikace. Bohužel portugalsky nikdo z nás neumí, avšak z ostrých gest policisty brzy vyrozumíme, že náš skvělý kemp musíme okamžitě opustit. Za ranního šera zjišťujeme, že stojíme přímo na trati testu. Startujeme a vracíme se na křižovatku, mávání paží policistů nás však vyhání někam do pr... Nechceme se vzdát našeho perfektního místa, po několika kilometrech otáčíme a zkoušíme to znovu, napotřetí už to policisté nevydrželi a po diplomatickém vyjednávání Aleše Krpce nás stavějí na malý zelený plácek, možná sto metrů od našeho původního stanoviště. Oslavujeme vítězství a nějakým z long drinků se pokoušíme odměnit i policisty, ti však nekompromisně odmítají. Lehkost s jakou zvládali po celý den frmol na téhle křižovatce později obdivujeme.

Popisovat dění na trati testu nebudu, to vidíte z fotek. Okolo čtvrté balíme a startujeme. Čeká nás ještě zhruba 150 kilometrů do přístavního města Portomaya, kde je cíl dnešní etapy a taky silvestr. Do bivaku dorážíme až okolo osmé, po cestě jsme museli navštívit obchodní centrum a nakoupit chleba a pití (to myslím koly a podobné limonády na uhašení žízně) a tak jsme se zdrželi. Slavíme Silvestr, ale osobně mi to nějak nejde. Jsem unavený a tak jsem ani nedočkal půlnoci a tak nevím, co se dělo potom. Milan ráno referoval o velkolepém ohňostroji, nevím, vše jsem prospal.