.
CESTA: Cesta probíhala celkem jednoduše a hladce a měl jsem z ní mnohem větší obavy, než se nakonec ukázalo. Odjezd jsme měli domluvený na úterý večer a na cestu do Talinu jsme měli plánovány dva dny. Měl jsem obavy z ucpaných silnic přes Polsko a proto jsem raději den na cestu přidal. Trajekt do Helsinek jsme totiž měli užzaplacený na čtvrtek v 9 večer. Nakonec se mé obavy ukázaly zbytečné a 1400 kilometrů do Talinu jsme urazili za 24 hodin i s tříhodinovým koupáním u moře kousek za Rigou. Syn David, který startoval z Kroměříže vyjel okolo druhé a když jsem viděl plnou dodávku, se kterou přijel, vůbec jsem nevěřil, že hromadu pití, jídla a mých osobních věcí ještě někam naložíme. Podařilo se dokonce tak, že jedna postel zůstala volná pro spaní během cesty. Odstrtovat k Polským hranicím se nám nakonec podařilo něco po šesté. Renaul Matser 1, 9 naložený k prasknutí se sotva vlekl, zrychlení skoro žádné, ale nakonec se nám z něj dařilo vymámit solidní sto kilometrovou rychlost. Předjíždění kamiónů, zvlášť na dvouproudých silnicích pobaltských republik, vyžadovalo trpělivost a odvahu, přesto se nám dařilo a cesta ubíhala. Polsko jsme zvládli přes noc, spali každý asi po tři hodiny, občas v kolonách kamiónů, občas jen šedesátkou, či sedmdesátkou. Nejhorší to bylo do Varšavy. Tu jsme napodiv projeli hladce okolo jedné v noci. Pak už byla silnice celkem kvalitní i kamionů ubylo a okolo páté ráno jsme Polsko opustili. Litva nás přivítala sluníčkem a modrou oblohou a kupodivu či spíše mému překvapení, dobrými silnicemi. Stejné to bylo i v Lotyšsku a Estonsku. Příroda a krajina byla zpočátku zajímavá, ale později k uzoufání stejná. Jen samé roviny a silnice lemované březovými či borovými lesy. Zpestření přinesl až úsek kousek za Rigou, kde se silnice skoro dotýkala moře. Udělali jsme si přestávku a na jedné pláži uvařili oběd, pospali a dokonce se i pokoušeli o koupání. To však pouze po kolena. Voda byla tak ledová, že ani my, hoši odchovaní horskou Satinou, jsme se tam neodvážili. Už okolo páté jsme se blížili k Talinu a uvažovali, co s volným časem. Měli jsme navíc jeden den. Žhavili jsme tedy telefony a nakonec nám jedna dobrá duše jménem Lucka vytelefonovala, že jsme se na trajekt mohli nalodit o den dříve. Tímto jí velice děkuji. Stojíme ve frontě aut před bránou přístavu, čekáme na nalodění a najednou vidím známou hubu. Janko Zaťko a celá výprava jeho klubáku jela stejnou lodí. Cesta lodí byla celkem nudná, tak jsme ji po večeři v lodní restauraci, skoro celou prospali, podobně jako jiní pasažéři, na koberci v jednom zastrčeném koutě. Helsinky jsme projeli hladce a nejvíce jsme z celé cesty bloudili v samotné Kotce, kde nám nevím proč navigace ztratila signál z družic a proháněla nás celým městem. Byly asi dvě v noci, když jsme konečně našli molo na kterém je umístěno centrum letošní Šestidenní. Se slovy "ráno moudřejší večera" jsme konečně spali. FOTKY ZDE
.
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.