zpěz na úvod

Přejímky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    Přejímky vozidel se konaly, i když fotky tomu nenasvědčují, v nádherném prostředí výstavných paláců barcelonského kulturního centra (fotky až u uzavřených parkovišť). Trošku problematický byl samotný vjezd do prostoru přejímek, přímo z rušné dálnice, o níž jsem už psal výše. V prostoru bylo málo místa a tak se najíždělo přesně podle časového plánu. Kdo přijel dříve musel čekat. Odtud pár fotek "Liazky" a taky doprovodné Tatry, zvané "Babča". Posádky Tatrovek známe z loňska. Zde se změnilo obsazení navigátora. Na toto místo usedl synovec Karla, Aleš Loprais. Pepík Kalina, dřívější navigátor, usedl do doprovodné Tatry, kde měl mnohem větší prostor pro svou manažérskou činnost. Novum byla letos pro mne parta okolo Liazu. Jsem rád, že jsem mohl poznat Martina Macíka, mistra volantu a taky Láďu Fajtla, známého člověka z "Dakarů" v minulých létech. Hodně jsem měl možnost hovořit s jejich mechanikem (co jsem to za novináře, když na jeho jméno jsem se zapomněl zeptat. Zjistím a doplním.). Všichni tři tvořili partu přátelských a pohodových lidí.
    Hned na první fotce je člověk, jemuž jsme později přezdívali "Cerberus". Tady u přejímek jeho práce nebyla tak významná. Zato později, v Africe stál před bránou každého bivaku a dovnitř pustil opravdu jen toho, kdo tam patřil. Zkoušeli jsme, avšak proklouznout jsme nedokázali. Zpočátku jsme jej neměli rádi, později jsme jej obdivovali.
    Přejímky se strašně táhly, Lopraisovy Tatry, ani Macíkovy Liazky jsme se nedočkali (Předávali až večer 30. 12.  To už jsme uháněli dál, ať máme na zítřejší test náskok) a tak mám u přejímek jen fotky "Babči" a Tatry Brazilce De Azeveda.
Text a foto: Jaromír Šigut
POKRAČOVÁNÍ