Přejímky
Přejímky vozidel se konaly, i když fotky tomu nenasvědčují, v nádherném
prostředí výstavných paláců barcelonského kulturního centra (fotky až u
uzavřených parkovišť). Trošku problematický byl samotný vjezd do prostoru
přejímek, přímo z rušné dálnice, o níž jsem už psal výše. V prostoru bylo málo
místa a tak se najíždělo přesně podle časového plánu. Kdo přijel dříve musel
čekat. Odtud pár fotek "Liazky" a taky doprovodné Tatry, zvané "Babča".
Posádky Tatrovek známe z loňska. Zde se změnilo obsazení navigátora. Na toto
místo usedl synovec Karla, Aleš Loprais. Pepík Kalina, dřívější navigátor,
usedl do doprovodné Tatry, kde měl mnohem větší prostor pro svou manažérskou
činnost. Novum byla letos pro mne parta okolo Liazu. Jsem rád, že jsem mohl
poznat Martina Macíka, mistra volantu a taky Láďu Fajtla, známého člověka z
"Dakarů" v minulých létech. Hodně jsem měl možnost hovořit s jejich mechanikem
(co jsem to za novináře, když na jeho jméno jsem se zapomněl zeptat. Zjistím a
doplním.). Všichni tři tvořili partu přátelských a pohodových lidí.
Hned na
první fotce je člověk, jemuž jsme později přezdívali "Cerberus". Tady u
přejímek jeho práce nebyla tak významná. Zato později, v Africe stál před
bránou každého bivaku a dovnitř pustil opravdu jen toho, kdo tam patřil.
Zkoušeli jsme, avšak proklouznout jsme nedokázali. Zpočátku jsme jej neměli
rádi, později jsme jej obdivovali.
Přejímky se strašně táhly, Lopraisovy Tatry, ani Macíkovy Liazky jsme se
nedočkali (Předávali až večer 30. 12. To už jsme uháněli dál, ať máme na
zítřejší test náskok) a tak mám u přejímek jen fotky "Babči" a Tatry Brazilce
De Azeveda.
Text a foto: Jaromír Šigut