lisabon

Do Lisabonu, dějiště úvodního konání letošního ročníku ralye, což byly formální a technické přejímky, jsme dorazili okolo jedenácté dopoledne. Abych popravdě přiznal, slepí jako koťata. Počítač ukradený v Plzni nám až nyní začal opravdu scházet a hledat místo dění letošního "Dakaru" byl opravdu nadlidský. Jediné, co mi utkvělo v paměti byla skutečnost, že se místo konání nachází nedaleko mostu přes záliv.

K naší škodě, naopak k chvále tohoto města, jsou zde mosty dva. Jeden krásnější než druhý. Při najíždění a slepé orientaci jsme hned napoprvé, místo vedle mostu, najeli přímo na něj a již nebylo zbytí, cvičně jsme si jej projeli. Pohled z něj byl úchvatný, avšak omyl nás stál asi hodinu času a pět euro na mýtném, které se platí z opačné strany. To když jsme se do Lisabonu vraceli zpět. Jistou výhodu to mělo. Krom krásného výhledu jsme v dáli (asi 10 km) viděli most kratší.

Vzpomněl jsem si, že v mapkách vydaných pořadatelem na internetu bylo místo konání označeno opodál mostu kratšího. To už jsem se cítil jako vítěz a opravdu asi za hodinku jsme slavnostně ujížděli ve čtyřproudovém davu nábřežím okolo místa přejímek. Nyní už jen zbývalo lehce vykličkovat a dostat se na dálnici do protisměru. Toho jsme dosáhli bravurně a ovšem taky diky šťastné náhodě a už jsme se dlouhým nadjezdem vraceli zpět. Pak už bylo jen otázkou okamžiku odbočit na přilehlá parkoviště. Štěstí nám přálo, zastavili jsme snad na nejhezčím místě Lisabonu, přímo na molu, nedaleko kotviště jachet. O tom, že toto místo je populární svědčily autobusy Japonců, které se zde střídaly. Pro nás mělo tohle místo jiné kouzlo. Pár kroků od mola, kde jsme stáli, se klenula lávka, nebo můstek, přímo nad čtyřproudou dálnicí, jenž nás oddělovala od centra dění přejímek a uzavřených parkovišť "Dakaru". Lépe jsme zaparkovat nemohli. Samozřejmě jsme zde rozbili svůj hlavní stan a po dobu strávenou v Lisabonu (dva dny) jsme se odsud nehnuli.

Dvojnásob jsem zde litoval počítače ukradeného v Plzni. Fotkami jsem musel šetřit a z krás Lisabonu mám pouze tyhle tři. Hrádek nebo malá tvrz, poblíž níž jsme parkovali je v současné době sídlem "Rotary clubu" a výletním místem. V minulosti to byla pevnost, která sloužila k hlídání vjezdu do zálivu a vybírání mýta za tento vjezd. Ještě mnohem krásnější pohled nám Lisabon poskytl, když jsme v předvečer startu odjížděli po kratším, zato vyšším, mostu z Lisabonu na jih hledat místo prvního speciálu, jenž se jel hned po startu ještě 31. prosince.