zpět na úvod

Cesta tam

 

Parkoviště na konci Francie.
Kluci lepí nálepku Dakaru. Ta nám později mnoho pomohla, hlavně při styku a vyjednávání s marockými policisty. Milan zatím našel společnost španělských kamionistů.
Stejné parkoviště na konci Francie
Zatímco se španělskými řidiči jsme si moc nerozuměli k vzájemnému porozumění došlo až při setkání s řidiči kamiónu ze Slovenska. Zavzpomínali jsme, něco i vypili. Darovali nám kaviár a pak i pozvali na prohlídku jejich auta. Připadal jsem si jako v kosmické lodi.
 Zastávka se protáhla až do večerních hodin. Nic jsme však nezmeškali. Tatrováci společně s Oldovou výpravou odpočívali o pár kilometrů dál na začátku Španělska.
Bar u benzínové pumpy na konci Španělska.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta byla dlouhá a tak přišlo vhod, když při tankování už jen pár kilometrů od hranic Portugalska Milan objevil nedaleko benzínové stanice útulný bar. To bylo okolo tří ráno. Bar fungoval, jako by se nechumelilo, i když jsme tam zpočátku jako hosté byli jen my dva. Já si dal kávu (řídil jsem) a bezvadnou housku s pršutem, Milan pivo a salát z mořských potvor. Milan se skamarádil jak s personálem, tak i s dalšími hosty, kteří přišli později. Odjížděli jsme před šestou.
Svítání asi 200 kilometrů před Lisabonem. To už jsme bylo skoro na místě.
Text a foto: Jaromír Šigut
POKRAČOVÁNÍ